Tak se opět přiblížila doba, kdy se rozdává vysvědčení. Pro mě už žádné velké překvapení a spíše rutinní záležitost. Současné děti ale prožívají tuto chvíli poněkud odlišně. I když v podstatě skoro stejně, jako tomu bylo v minulosti. Vždyť zas tolik jiní současní návštěvníci základních škol nejsou! Nebo ano? Na to se pokusím odpovědět v tomto krátkém textu.
Radost poctivých
Stále se ve třídách najde kopec dětí, jež jsou poctivé. Respektive jsou poctiví jejich rodiče, kteří si v moři nejrůznějších vážných i malicherných starostí najdou čas se s nimi pravidelně učit a hnát je do školy. Tyto děti mají nelíčenou radost. Rodiče jim totiž zpravidla dopředu nic neřeknou a výsledky jim sdělují až ony samotné. Takto to bohužel chodilo dříve u skoro všech rodin. Dnes je číslo zcela jistě mnohem menší.
Obyčejný střed s minimem snahy
Jakousi druhou skupinu tvoří děti, které se snaží méně, jejich intelekt také není extrémní a zkrátka školou proplouvají. Rodiče se o ně většinou starají trochu méně důsledně. I přesto ale tyto děti projeví jakési emoce. Často negativní, což lze poznat již podle podání ruky při předávání vysvědčení. I tak ale ještě fungují.
Looseři s požehnáním rodičů
A co poslední skupinka? Stále se rozšiřuje její členská základna. Jejich rodiče nejsou soudní a často je využívají jako své živé štíty. Děti nemusí chodit příliš do školy, protože mají vše omluveno. I menší uprdnutí, případně rodinný výlet, je odsoudí k pobytu doma, proti čemuž už ani neprotestují. A všichni jsou spokojení. Rodiče tedy alespoň ze začátku základní školy, kdy se toho po dětech na mnohých školách až tolik nechce. Postupem času dětem nevadí ani nehezké hodnocení. To se začne zajídat až rodičům, kteří jsou za lenost a nepěkné známky svých ratolestí plně zodpovědní! A kdo je na vině? Podle těchto rádoby rodičů škola… A právě tady končí a začíná začarovaný koloběh dnešního dle mnohých tragického systému vzdělávání….