Marně vzpomínám na dobu, kdy slovo výchova ještě něco znamenalo a rodiče se skutečně soustředili na to, aby své děti vychovávali dobře a ve vší početnosti. Dnes už se o něčem takovém rozhodně hovořit nedá. Proč? Vždyť vztah rodičů a dětí nemusí být nijak narušený! Když mi někdo řekne, že za všechno může doba, tak si o něm budu myslet ledacos, ale rozhodně ne nic dobrého.
Doba se skutečně změnila, nicméně s ní se změnil i přístup rodičů k výchově svých dětí a ke vzdělávacím institucím, tedy školám. Z dobře namazaného stroje, kterému fungovala všechna kolečka, jedno postupem času odpadlo a hrozí, že začnou vypadávat další.
Trojí trest samozřejmostí
Vraťme se ale k výchově. Když dříve udělalo něco, co odporovalo slušným mravům, pak dostal přinejmenším přes prsty a vzalo si z toho ponaučení. Dnes je situace zcela odlišná. Dříve fungoval princip trojího trestu. Dítě se provinilo ve škole a dostalo jednak od učitele, jednak mu bylo vyčiněno i v kostele a v neposlední řadě přišla facka od rodičů.
Rodič si to s učitelem vyříká!
V současnosti je situace přesně daná. Učitel dítěti vyčiní, a to pouze ústně. Pak již nenásleduje nic. Na faru děti nechodí, což bych nikomu nezazlíval. Doma ale junior přijde, a když je skutečně ještě pravdomluvný, tak řekne rodiči, že něco udělal ve škole. Reakce nás rodičů ovšem budí velké rozpaky a stává se oním vypadnuvším kolečkem stroje. Místo, aby rodič dítěti naložil, jde si stěžovat na učitele, že jeho děťátko je ohroženo. V čem je tedy problém? V rodičích a jejich neskutečné lenosti a drzosti. Absolutně nepochopím, jak nějaký tupý rodič může přijít do školy a stěžovat si ve zcela jasné situaci. Do jaké míry budeme své děti krýt? Doufám, že se poněkud poučíme z dob minulých a nenecháme vypadnout i další kolečko v podobě některých ještě kvalitních učitelů, kteří nahrazují naši výchovnou apatii.